Aneb jak to vlastně začalo!
Autošťouch, nebo jak to nazvala parta libereckých závodníků (Veselý, Enge, Vojtěch a další) pro ně to byl Magor Cap 😀
Plochá dráha se po listopadu 89 doslova obratem dostala do finanční krize. Každý se pokoušel podnikat. Finance a hlavně jistoty ve financování Svazarmem rychle vyprchaly. To byl důvod něco rychle vymyslet a tak se zrodil nápad – budeme dělat to co jsme už dělali a pozveme na to diváky.
Již v dobách Svazarmu bylo pár nadšenců co nám fandilo. Většinou ke konci sezony se zavřel stadion a udělala se pro ně zábava. A tak se vlastně zrodil AUTOŠŤOUCH u nás. Po jedné sezoně jsme obvolali pár závodníků a pozvali je ať si přijedou zablbnout na plochodrážní stadion. Dráha byla potřeba udělat a na to jako vždy scházely peníze. Auta dráhu perfektně zafrézují a začalo se jezdit. Na první dva podzimní závody se sešly hvězdy Jan Veselý, Leoš Škoda, Libor Kovář, Petr Košek / autaři / doplněný závodníky všeho druhu a zatím jen pár amatérů.
Následující jaro to vypuklo naplno. Startovné a vstupné, které se začalo vybírat najednou stačilo i na pokrytí závodů na ploché dráze.
Pokus o likvidaci stadionu se změnil v novou éru. Každý třetí týden se tak konal jeden autošťouch a týden po něm plochá dráha. Na začátku nikdo nečekal kam až to půjde. Závodníků bylo čím dál více a tak se dokonce muselo losovat kdo pojede kvalifikaci a kdo bude připuštěn k závodu.
Na konec sezony se jel poslední závod jako maraton – všechna auta najednou startovala a pravidla umožnila podle výkonnosti se posouvat k cíli. No prostě nápad, který pomohl zase na nějakou dobu ploché dráze. Po skončení autošťouchu se stadion začal postupně upravovat do dnešní podoby.
