Na sobotní dopoledne svolal náš předseda Robert Ráliš brigádu zaměřenou na nasezení nafukovací bariery. V pátek večer to ještě vypadalo, že naše objednávka počasí nahoru nedoputovala, ale sobotní ráno už nepřipustilo pochybnosti a tak se mohlo směle začít. Přes počáteční nejistotu se nakonec povedlo bariéru nasadit celou v nejrychlejším čase co pamatuji, za což patří velké díky všem zúčastněným. Po zasloužené odměně v podobě oběda, na který jsme se všichni rozutekli do svých domovů, se pár jedinců vrátilo na stadion aby se odměnili ještě svezením na klasice, ale i E-speedway. Tady si trochu přihřeju polívčičku a musím napsat, že jsem se svezl i já D. Jetmar. Nutno napsat, že jsem na motorce jel naposledy před třiceti lety, takže to pro mě byla vlastně „premiéra“ Byl to velký zážitek. Po prvním nesmělém obkroužení stadionu do mě vjela „elektrika“ a cítil jsem se jako bych motorku sedlal odjakživa. Tak pohodově a jednoduše se E-speedway ovládá, že jsem z toho byl unešen. Naštěstí ve mě převládl rozum a nepouštěl jsem se do větších akci, což se však nedá říci o Robertu Rálišovi, který předvedl, že to v něm stále je.